Holandský ovčák u nás aneb "něco menšího pro Albu :-)"
"Chtělo by to něco menšího pro Albu" zaznělo jeden den u nás doma.
Vyjimečně tím nebyl myšlen žádný nový pamlsek, hračka nebo drobná výcviková pomůcka. Alba byla již odmalička velmi společenský a družný jedinec, tedy co se osob a psů týče. Postupem času jí ale evidentně chyběl čtyřnohý společník a kamarád, který by ustál její temperament. Artovi, jedinému zástupci "velkého" plemene u nás bylo v dobu, kdy k nám Alba přišla, již 13 let a ačkoli si s Albou velmi dobře rozuměli, postupem času jí přestával stačit především fyzicky.
Z tohoto důvodu jsme doma začali uvažovat o pořízení nového psího kamaráda pro nás i Albu. Představa byla taková, že by to měl být zástupce "středního" plemene a volba padla na holandského ovčáka. Líbili se mi již před několika lety. Měla jsem o nich prostudované veškeré dostupné materiály a i na výstavách jsem po nich dávno po očku pokukovala :-). Je to pracovní plemeno, střední velikosti a svým temperamentem se často přirovnáváno k belgickým ovčákům.
Bylo rozhodnuto.
Na základě inzerátu z jednoho chovatelského serveru, jsem si domluvila nezávaznou návštěvu u chovatelky s tím, že se pouze přijedu podívat a popovídat si o plemeni. I když jsem návštěvu chovatelky chtěla pojmout opravdu nezávazně, každému je asi jasné, jak to dopadlo. Po příjezdu k p. Janě Stárkové do Proboštova nás kromě chovatelky a její rodiny, čekaly tři krásné holandské ovčačky, jednou z nich byla i Abby. Ta se k nám okamžitě vrhla a myslím, že v ten moment bylo rozhodnuto. Posádka našeho automobilu se na rozdíl od cesty do Proboštova, vracela domů s tehdy s téměř pětiměsíční fenkou holandského ovčáka Abby.
Více o Abby zde.
9.9.2022 obě fenky v současné době již nejsou mezi námi, byly určitě nenahraditelné a v srdci je budu mít do konce života.
Bez holanďanů a hlavně bosíků by mi ovšem určitě něco zásadního chybělo, proto mi v současné době obohacují život Carča s Nerinkou ...
více v jejich sekcích